SEZONA 2004

VW GOLF II 1.8, Tomáš Lehmann

VW GOLF III 2.0, Karel Lehmann st.

Již na konci sezony 2003 jsme si uvědomili že naše auto nemůže další rok prostě přežít. Tak jsme se rozhodli pro úplně nový vůz. Když jsme přemítali a vybírali jaké auto asi tak postavit, padla volba opět logicky na vůz německý a opět - světe div se - VW GOLF.

Nejdříve jsme chtěli sehnat Golfíka 3.generace, ale nebyl zrovna žádný takový, který by se nám hodil. Po několika neúspěšných pokusech jsem opět sáhli po golfu 2. generace. Auto bylo opět „za babku“, což se nám samozřejmě velmi hodilo, ale bylo nepojízdné. Když byl golfík doma (byl to opět pětidvéřový model, což sice není ideální, ale za cca 2.000,-- moc rozmýšlení nebylo), začala zevrubná prohlídka. S radostí a nadšením jsme zjistili, že auto není prorezavělé skrz na skrz a tím se pochopitelně značně ulehčuje práce.

Po posledním závodě sezony 2003 a velké oslavě skvělých umístění mého bratra se staré auto tedy odebralo do věčných lovišť (kovošrot) a uvolnilo své místo v dílně totožnému modelu, se kterým jsme měli velké plány.

Než se auto začalo stavět, dohadoval se celý náš team (v tu dobu čítající pouze rodinu), kdo s autem pojede a co vůbec pojede. Nakonec jsme se dohodli že auto budu jezdit já - pouze Západočeský a Chodský pohár a táta s ním pojede Mistrovství republiky. To samozřejmě znamenalo kompletně udělat z obyčejného motoru 1.8 závodní motor 1.8.Jenže člověk míní…… vždyť to znáte.

Tak se mohutně začalo. Auto se zbavilo všech přebytečných věcí, kompletně se odstrojilo, pracně se seškrabal veškerý plastizol a gumoasfalt (za pomoc při těchto pracech bych chtěl poděkovat kamarádu Jirkovi - díky Georgi) a vůbec se připravovalo na zpevňování a vaření rámu. Když byl rám hotov, zjistili jsme, že prostě nedokážeme a ani nestihneme postavit do tohoto auta závodní motor. To bylo nad naše síly. Takže jeden z motorů, které jsme nastřádali a posháněli během roku 2003 putoval do Plzně, do dílny pana Kociána. Dostali jsme na tohoto pána typ a myslím si že vyšel.

Takže motor byl u člověka který motorům rozumí, kastle byla u nás v dílně a pracovalo se mohutně dál. Všechno šlo hladce a podle plánů, až do jednoho krásného dne, kdy jsme zjistili, že auto, které vyhrálo v sezonách 2002 a 2003 Západočeský pohár a velmi dobře se také umisťovalo v mistrovství republiky pod vedením pana Cinka je na prodej. V první chvíli jsme si říkali že je zbytečně drahé a že za ty peníze postavíme našeho golfa taky, ale pletli jsme se.

Nakonec asi po týdenním rozmýšlení se vzala kára a hurá k panu Cinkovi a jeho mechanikovi Mírovi. Auto sem osobně projel, vyzkoušel a byl jsem absolutně unešen. Po chvilce jsem se dohodli a už jsme auto nakládali. Dostali jsme k němu veškeré náhradní díly, druhý motor, několik sad kol s pneumatikami, prostě všechno, co pan Cink nastřádal za svoji - dovolím si říct úspěšnou - závodní kariéru.

Po příjezdu domů jsme se dohodli, že táta pojede tu svoji republiku s golfem trojkovým a já si pojedu s „dvojkou“ naše místní poháry. Jak řekli - tak udělali.

Sešel se den se dnem, týden s týdnem a už tu byl první dubnový víkend sezony 2004 a odjíždělo se do Sedlčan na úvodní závod. (Záměrně se nebudu rozepisovat o tom jak sem chtěl jet se svým autem taky, ale neměli jsme hotový motor). V Sedlčanech jsme zjistili, že nejsme jediní, kdo přes zimu nelenil a zbrojil. První co jsme viděli byl úžasný Peugeot 206 (ano, ano, čtete správně, na konci je číslice ŠEST, nikoli pět) - to se Tomáš Hurt připravil na Martina Mottla (několikanásobného mistra ČR) který jezdí s bezkonkurenční Felicií (motor 2.0 VW Golf). Ale byla tady samozřejmě velká spousta i jiných více či méně povedených aut a téměř všichni, s kterými jsme se znali již z předchozí sezony. Závod začal relativně poklidnými tréninky. Až do první rozjížďky se vše odehrávalo jako by nic. Pak to ale přišlo.

Táta (poprvé jel s takzvanou „špérou“) povolil v jedné zatáčce plyn a už to lítalo. Auto se trochu oťukalo, táta zjistil že rám drží auto opravdu zodpovědně a tak se vydal neohroženě do další rozjížky. Před tou přišel již výše zmiňovaný Václav Cink a tátovi poradil jak má kterou zatáčku jet, neboť to tu „zná jako svoje boty a auto je jeho dítě“. Táta poslechl. Laminátové blatníky a jiné různé části karoserie jsme sbírali po celé trati.

Pak už to docela šlo. Táta se začínal s auťákem sžívat a už už to vypadalo i na pěkný výsledek. Ve finále odstartoval sice z poslední řady, ale během chvíle byl na skvělém pátém místě. To si udržel necelé 3 okruhy, než přišla osudná „kaluž“, voda v elektroinstalaci vozu a motor běžel už jen na tři válce. A uznejte sami, s tím se nedá závodit. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsme si odvezli sice ne pěkné, ale určitě vydřené deváté místo.

Po Sedlčanech přišly Borovany tátovo další závod. Nechtěl bych Vás zde unavovat každým závodem zvlášť, takže jen v kostce. Z Borovan sme přivezli těžko uvěřitelné čtvrté místo - na druhý závod to jde, co myslíte. Po Borovanech bylo ještě několik závodů které jsme úspěšně či méně úspěšně dokončili, ale vždy dokončili.

V polovině měsíce srpna se měli v Domažlicích konat dvoudenní závody - sobota MČR, neděle ZČP. Do té doby se táta propracoval na čtvrté místo v průběžném pořadí MČR. Jenže se stalo to, co asi nikdo nečekal. Tréninky a první rozjížďka dopadla celkem podle očekávání - jeli jsme konečně na domácí trati a chtěli se předvést. Když táta nastupoval do druhé rozjížďky z druhé řady na startu, netušili jsme jak to dopadne. Ještě než se auta po startu dostala do první zatáčky střetl se tátův Golf se svodidly - kdo to viděl ví proč, kdo ne, tak ať si to domyslí, jen napovím že člověk s červeným dvojkovým golfem se nezachoval jako závodník rallycrossu ale jako jezdec z destruction derby.

Z našeho Golfa ulítly obě poloosy (to by nebyl takový problém, běžně sme měnili třeba 3-4 za jeden závod), roztrhlo se řízení - to opravdu náhradní na závody nevozíme a auto bylo tak moc zmuchlané, že jsme se po závodech rozhodli ukončit jeho trápení, rozebraly jsme ho na náhradní díly pro mého dvojkového Golfa a odvezli jsme kastli - nebo to co z ní zbylo do šrotu. Tohle auto opravdu odvedlo kus poctivé práce. ;-)

Tak skončilo tátovo závodění v roce 2004.

Ale zato můj dvojkový Golfík byl připraven na první závod Chodského i Západočeského poháru v plné síle a plný chuti porvat se o každý kousíček trati s ostatními závodníky.

Hned první závod jsme dokončili na skvělém druhém místě, z čehož sem měl sice ohromnou radost, ale táta s naším HLAVNÍM MECHANIKEM (Martinem Jeřábkem - díky za všechno a doufám že s námi ještě dlouho vydržíš;-) mě slovy „to auto sme stavěli na vítězství a ne na druhý místa“ vrátili rychle zpátky nohama na zem.

Pak přicházeli další a další závody a mi jsme celkem úspěšně proplouvali celou sezonou 2004. Většinou jsem se umisťoval do třetího místa v nejsilněší kategorii nad 1600ccm a byl jsem relativně spokojen. Po polovině sezony jsem měl již relativně velký náskok před všemi soupeři. Pouze jednou se mi podařilo „získat“ černý prapor ve finále - což značí diskvalifikaci za nesportovní jízdu a úmyslné vrážení do soupeře. No, nerad bych na to vzpomínal, byl to hodně emotivní zážitek, protože v tomto závodě mi můj team a ještě plno skvělých lidí a kamarádů pomohlo vyměnit převodovku, která se roztrhla ve druhé rozjížďce. Já se dokázal probojovat do finále. Startoval jsem z posledního osmého místa a po dvou okruzích jsem se dostal na druhé místo. Když jsem předjížděl prvního, tak ten nezvládl situaci a vylétl mimo trať. Podotýkám že bez mého přičinění - nebo jestli tam kontakt byl, tak pouze minimální, kterých je za jeden závod snad 1000! Takže sem dostal černý prapor a musel opustit trať. Sice sme si poté vše vyříkali, ale to už bylo dost pozdě - takže Svaťo, bacha na to, čím máváš!!!

Od této záležitosti do konce sezony už se jelo celkem poklidně, největší souboje sme sváděli s Honzou Tichým na Škodě Favorit 1.8, Richardem Kaiserem na voze VW Golf I 1.8, a s Markem Hrbáčkem a jeho Felicií 2.0 16V, který ale nejel (naštěstí pro mě) celý náš minišampionát. Při posledním závodě už sem věděl, že nás nikdo nemůže o prvenství ve skupině ohrozit, takže sem jel absolutně bez nervů a jakéhokoli tlaku, a řekl bych že se mi to vyplatilo. Při konečném součtu bodů jsem s přehledem vyhrál třídu nad 1600ccm a za to bych chtěl teď poděkovat celému teamu. DÍKY VÁM VŠEM!!!

1. místo v seriálu „Chodský pohár“

1. místo v seriálu „Západočeský pohár“