Vážení fanoušci, kamarádi, známí, protivníci a náhodní čtenáři. Bohužel teprve teď mi vyšel čas na to, abych Vás mohl trochu blíže seznámit s naší zimní přípravou. Těsně po ukončení Chodského poháru 2006 jsme se začali rozhodovat co a jak bude nového v našem týmu v roce 2007.

Rozhodnutí padlo opět na pohár Škoda a jen na drobnou přestavbu našeho dosavadního auta. Ze všeho nejdříve přišlo na řadu rozebrání auta „téměř“ do šroubečku. Když nám zbyl jen skelet s rámem, řekli jsme si že zadní blatníky s vytaženými lemy nebyly zase až tak dobrý nápad, tak přišla na řadu „flexa“. Po odříznutí stávajících blatníků jsme začaly koumat co a jak uděláme s novými, protože přední blatníky byly objednány znovu „LR“. Ale brzy jsme se shodli na tom, že nejjednodušší bude vzít blatníky z jiné škodovky a navařit je o nějaký centimetr dál od karoserie.

Copak o to, nápad to nebyl špatnej, ale jinak se mluví a jinak se pak vymýšlí při práci. Ale dali jsme se na vojnu a museli jsme bojovat. Po několika týdnech řezání, svařování, broušení a jiných milých úkonech jsme měli zadní blatníky nahrubo na autě. Pak už přišly jen nové přední blatníky, nové přední dveře, nové zadní dveře, nová přední kapota, ...... a vlastně všechny plechové a plastové díly karoserie kromě zadní kapoty byly vyměny za nepoškozené a nalakované do týmových barev.

Když bylo auto hotové po stránce „plechařiny“, přišel na motor. A to byla teprve výzva. Už dávno před koncem sezony, se táta (tedy jezdec a sponzor v jedné osobě) rozhodnul, že si motor nechá postavit na zakázku v Hradci Králové. Takže nás čekala první z cest do tohoto kraje chemického průmyslu. V Hradci jsme se domluvili jak motor má vypadat, v jakém rozmezí otáček má asi tak fungovat a hlavně kolik peněz by to asi tak mělo stát. Když bylo vše domluvené, složili jsme zálohu a vydali se k domovu. Ale po cestě domů která trvala cca 4 hodiny, jsme s tátou stihli vymyslet další alternativu a hlavně zálohu pro nadcházející sezonu v podobě druhého motoru. Když jsme se tedy domluvili na druhém motoru, který jsme si měli postavit zcela ve vlastní režii, ihned jsem tuto „skvělou“ novinu volal našemu mechanikovi Sváčovi a ten neskrýval své „nadšení“ a počastoval mě hned několika výrazy, které tady nemůžu a ani nechci publikovat :-)

Ale nedalo se nic dělat, motor z konce loňské sezony nebyl zrovna ideální pro naše závodění a tak se pomalu začalo. Nejdříve se musel vybrat ten správný blok motoru. Ten jsme vybrali celkem rychle, protože jsme chtěli mít měrku oleje na přístupném místě a ne pod výfukovými svody, takže volba padla na blok ze škody Rapid 136. Ten se důkladně umyl a vyčistil a poslušně čekal co se bude dít dál. Já jsem mezitím začal odlehčovat a leštit ojnice. Ojnice byly po týdnu usilovné práce vyleštěny do chromového lesku (tady nepřeháním) a odlehčeny byly možná víc než by bylo zdrávo (alespoň nám to všichni tvrdili). Poté přišly na řadu vložky. Ty jsme vybrali ze dvou dobrých sad a hurá s nimi do brusírny. Když byly vložky vyhonovány. Těšili jsme se jak do nich půjdou naše loňské „T“ písty a jak bude vše O.K. Ale než jsme to mohli vyzkoušet, musel se nechat odlehčit setrvačník, který se nyní pohybuje cca na 40-ti procentech své původní váhy. Odlehčení se neubránila ani řemenice na klice. Kliku jsem chtěl také trochu odlehčit a vyleštit, ale kvůli časovému presu to prostě nešlo. Tak jsme alespoň celý „spodek motoru“ nechali řádně vyvážit a mohla započít první část kompletace. Vložky nám usadil a přesahy udělal jeden dobrý kamarád ze Zahořan (díky Buráku :-) ) a už se začlo montovat. Ale zde nastal první problém. Když se složil polomotor, zjistili jsme, že když jsou písty v horní úvrati, chybí jim cca 2 mm k horní hraně vložky. Tak jsme začali koumat. Zjistili jsme, že písty které jsme jezdili minulou sezonu jsou nějaký „atyp“ a tak jsme museli sehnat buď písty jiné, nebo koupit odlitky a nechat písty vyrobit. Ale když jsme naše záměry konzultovali v brusírně válců v Domažlicích (tam také patří náš obrovský dík – hlavně panu Ducháčkovi) a viděli naši hlavů válců tak se začali chytat za hlavu (vlastní) a řekli nám že máme koupit odlitky a modlit se aby vše dopadlo dobře, protože tak velké spalovací prostory v hlavě škodovky ještě neviděli. A asi měli pravdu. Protože hlavu jsme koupili od jednoho našeho známého a asi věděl moc dobře proč nám jí prodává.

Takže odlitky jsme po nějaké době také sehnali, odvezli je do brusírny a čekali. Čekali jsme cca 3 týdny, než se na nás dostala řada. Ale hned jak byly písty hotové, už už jsme motor téměř slyšeli. Pak nastal už jen drobný problém s těsněním pod hlavu, které se muselo objednat ze Zlína, protože sériové nevyhovovalo našim požadavkům. Ihned jak přišlo se motor doskládal a mohlo se zavrčet.

Ale v čem? Věděli jsme že motor musí dostat cca 1000 kilometrů aby si všechno sedlo a zjistilo se jestli není někde nějaký problém. Takže jsme začali shánět nějakou Škodovku s doklady a hlavně platnou technickou. A v tom dostal táta spásný nápad. Koupíme Rapida. Už jen proto, že jednou z něj chce postavit krásné auto (sice ještě nevíme jestli na sprinty, kopce, srazy nebo rallycross, ale prostě chce :-) ) Tak jsme sehnali od našeho souseda Rapida. Sice to není žádný extra krasavec, ale svůj úkol bude plnit na 100%.

Tak se motor stěhoval do Rapida. A pak přišlo první „zažehnutí“. Motor po chvilce odmlouvání chytil (kupodivu všech včetně Sváči) ne plamenem a celkem v poklidu si brumlal. Nechali jsme ho tedy brumlat celé dvě odpoledne. Když se neprojevil žádný problém (až na chlazení které jsme vyřešili spínačem na ventilátoru) mohlo se začít zajíždět. Říkali jsme si, že motor bude zajet za tři dny. A taky byl. Sice nedostal 1000 km, ale pouhých 600, ale to mu muselo stačit. A přicházela doba, kdy jsme si měli přijet do Hradce pro motor který si objednal táta. Jediné co nám chybělo byla keramická spojková lamela. Ale ta byla v Hradci, takže jsem rozdal úkoly: Já vyrazím do Hradce pro motor, a zbytek týmu (Sváča, Borňa a velkej a malej Pepa) vymontují mezitím motor z Rapida a připraví ho pro montáž do závoďáku. Takže jsem vyrazil. V Hradci jsem doplatil motor, naložil ho do tátovo kombíka a už jsem chtěl vyrážet když mi pán, který motor stavěl chtěl nacpat do kufru krátké hliníkové sání. Ale tak dohoda bohužel nezněla. Dohoda zněla na elektronové dlouhé sání přes hlavu. Takže po krátké výměně názorů přislíbil že dlouhé sání dodatečně pošle a doplatíme ho formou dobírky (musím podotknout že k dnešnímu dni sání ještě nepřišlo).

Když jsem přijel do dílny tak motor který se měl dávat do závoďáka už visel na „kočce“ a čekalo se jen na lamelu kterou jsem měl v kufru. Nasadili jsme lamelu a než jsem se stačil převléknout byl motor v závoďáku a mohlo se startovat. Do Rapida se hradecký motor posadil se sériovou spojkou a bez sání a smutně čeká v dílně než ho budeme moci zajet.

A teď už jsem byl celkem klidný. Závoďák byl pojízdný, termín prvního závodu se blížil, ale ještě než se měl uskutečnit, měli jsme jako každý rok i letos domluvené testování formou předjezdce při závodě autoslalomu do Korábu. Jenže co čert nechtěl, tři dni před Korábem jsme chtěli ještě všechno vyzkoušet, doladit pouze předstih a takové drobnosti, ale při posledním projíždění naší ulice se z motoru při přeřazení z dvojky na trojku ozvala obrovská rána a motor zhasl. Už jsme všichni v těch nejčernějších barvách viděli minimálně díru v bloku a ojnici venku, ale to se naštěstí nekonalu. Ale zohýbaly se dvě zdvyhací tyčky a třetí vyskočila mezi vahadla. A museli jsme přijít na to proč.

Takže Sváča nelenil, sundali jsme hlavu, překontrolovali jsme písty i ventily a vše vypadalo O.K. Ale zvědavost nám nedala a zkusili jsme těsnost ventilů. ......... všechny tekly. Takže se začalo narychlo se zabrušováním. Když byly ventily zabroušeny, musela se hlava ještě odvézt srovnat, protože jsme zjistili že je křivá. Když bylo i toto hotovo, s klidem jsme začali motor znovu skládat. Ale další zádrhel. Podařilo se nám strhnout závit v bloku. A co teď. Blok který jsme chtěli použít byl na vyhození. Po krátké přestřelce názorů jsme se rozhodli pro blok z favorita. To je totiž poslední blok který jsme měli doma zdravý a který propozice našich závodů dovolují.

Sváča si tedy vzal dovolenou a druhý den brzy ráno začal motor přeskládávat do jiného bloku. Nevěřil jsem tomu, ale když jsem přišel ve tři hodiny odpoledne do dílny byl motor v autě a Sváča po mě chtěl abych ho nastartoval. Chytil téměř na první otočení. A tady už by se patřilo Tomášovi „Sváčovi“ Svačinovi poděkovat a uznat že i přes svůj věk (21 let) je zdatný a šikovný automechanik. Takže DÍKY SVÁČA!!!

Po těchto peripetiích jsme ale konečně mohli vyrazit na náš letošní první závod do Korábu.