13.5.2007 – Chodský čakan – 1.kolo

     Tak a je to konečně tady vážení přátelé. První kolo Chodského čakanu začíná!!!

     Ráno nás na Domažlickém závodišti přivítalo přímo nádherné počasí. Slunečno, suchá trať, bezvětří – to byly předpoklady hezky stráveného nedělního dne. Těšili jsme se na letošní první porovnání sil v pořádném závodě (Koráb nepovažuji za pořádný závod J ) a také jsme se samozřejmě těšili na staré i nové známé, které jsme celou zimu neviděli.

     Ráno jako již tradičně proběhlo přihlašování, rozprava s jezdci, tréninky a také nově představení jezdců divákům. Tato novinka mi přišla celkem zbytečná, protože většina diváků chodí na závody stejně až po obědě, ale rozhodnutí pořadatelů je pro nás „svaté“, tak se táta jel s naší bílou (v tu chvíli ještě krásnou) škodověnkou představit.

     Poté následoval již zmíněný trénink a v něm se auto jevilo velmi dobře, rychle a nevyvěraly na povrch žádné problémy.

     Po trénincích však začalo jít konečně do tuhého. Po rozlosování rozjížděk jsme totiž zjistili, že škodovky jsou pouze čtyři a pojedou sloučenou divizi s divizí do 1600 ccm.

     Start do první rozjížďky se povedl náramně. A vypadalo to že se táta pokusí bojovat i se silnějšími vozy, protože všechny soupeře se škodovkami pobil. no možná taky proto že s ním v této rozjížďce nestartoval Roman Svoboda se svou nabroušenou Škodou 100. Ale jakmile uviděl táta šachovnicový prapor, snažil se ujet ještě jedno kolo. Nikdo sice moc nechápal proč, ale auto začlo šíleně škytat a tak jsme si mysleli že táta žkouší nějakou novou taktiku J.

Ale nebylo tomu bohužel tak. Tátovi zůstala zařazená trojka a nemohl jí dostat ven. To jsme zjistili až v depu. A další rozjížďka byla tak brzy, že jsme na autě nestihli ani sundat lyžinu. Tak jsme dali tátovi instrukce že musí jenom odvrkat abychom měli dvě odjeté rozjížďky a poté se bude auto opravovat. Táta tedy odjel na rozjížďku a já vyrazil domů pro náhradní převodovku. Tu jsem přivezl a mechanici Sváča a Borňa už leželi pod autem.

    Naštěstí nemuselo dojít na výměnu celé převodovky, ale jenom její části, která řadí rychlosti. Takže se oprava stihla ve velmi dobrém čase a mohlo se na start naší třetí rozjížďky. Tu táta dojel na krásném druhém místě. 

     A pak následovala už jen poslední rozjížďka. Do té táta také odstartoval velmi dobře, ale asi po dvou kolech musel odstoupit, protože se nám vypojil kabel od cívky k rozdělovači. Je to sice malá závada, ale nemělo by se to stávat, vím.  Ale důležité bylo že jsme se dostali do finále a to na třetím místě. Za námi byl ještě Vašek Malotín, protože měl nejdříve drobné problémy s autem a pak velké problémy se soupeři. Auto mu totiž jelo tak dobře, že soupeři jedoucí s vozy silnějšími (1600ccm) se prostě rozhodli před sebe škodovku nepouštět. A tak Vaškovo auto vypadalo po čtyřech rozjížďkách hůř než naše po celé loňské sezoně.

     A vlastně celý den sem si připadal jako na destrukčních závodech. Protože vedle již zmiňovaného Venci to odnesli další naši kamarádi Vašek a Jirka Stiebrovi (Sti Design) jedoucí v nejsilnější divizi „Volná“.

     A proto byla před finálovými jízdami svolána znovu rozprava s jezdci a všichni byli upozorněni na nesportovní chování a velmi tvrdou jízdu.

     A když bylo vše připraveno a vysvětleno, mohlo se startovat do finále. A bylo se na co dívat. Táta – jak už jsem říkal – startoval z třetího místa ale to nebylo až tak hrozné. Hrozný byl totiž až tátův start. Zaspal dost. A pak se měl co otáčet, aby mohl bojovat o nějaké pěkné umístění. A bojoval velmi srdnatě. Na třetí místo se dostal po krásném předjížděcím manévru na asfaltovém úseku naší tratě a brzy nato zaútočil také úspěšně na druhou pozici.

     Ale na skvěle jedoucího Romana Svobodu už prostě neměl. Nejen jezdecky, ale i jeho vůz byl přes zimu připraven s takovou pečlivostí, že prostě ve své divizi nemá konkurenci.

     Takže nakonec finále Škodovek dopadlo následovně: 1. Roman „Miňous“ Svoboda a jeho Škoda 100, 2. Karel „Kajmann“ Lehmann a naše Škoda 130 a jako třetí se po krásné jízdě umístil Venca Malotín se svou Škodou 1000 MB.

     Takže závody dopadly celkem dobře, auto máme oťukané jen trochu a tak se už můžeme těšit na další pokračování Chodského poháru v Domažlicích.

     Závěrem bych chtěl poděkovat mechanikům (jmenovitě Sváčovi a Borňovi) za skvěle odvedenou práci a všem našim fanouškům. Takže díky a těším se na setkání při dalších závodech.

27.5.2007 – Chodský čakan – 2.kolo

     Ráno před druhým kolem našeho Chodského čakanu nás čekalo nemilé překvapení v podobě deštivého a ponurého počasí. Ale na druhou stranu jsme si říkali, že na mokrém povrchu se „mažou“ výkonové rozdíly a záleží jen na obutí a jezdeckém umění závodníků.

     Ale to jsme ještě nevěděli, jak bude celý závod probíhat. Po již rutinních přejímkách a rozpravě se začalo opatrně ukazovat sluníčko a trať poměrně rychle vysychala. Takže naše úplně nové „mokré“ obutí zůstalo zas jen uzavřeno v doprovodném vozidle a byly jsme nuceni jet na již několik sezon starých šotolinových pneumatikách Michelin.

     Škodovky se sjely opět pouze čtyři, ale chyběl náš velký konkurent a kamarád v jedné osobě Vašek Malotín, protože nestihl opravit svojí dosti poničenou Škodu 1000 MB. Na startovní listině ho tak nahradil jezdec Schamberger se svojí Škodou 130. Jen pro doplnění dále startoval Svoboda, Týml a „naše želízko v ohni“, táta Karel Lehmann.

     Při rozpravě se jezdci dohodli s pořadateli, že pojedou svojí divizi i když jsou pouze čtyři, aby se předešlo strkanicím a nepřiměřeně tvrdé jízdě, jak tomu bylo při prvním závodě. To znamenalo, že rozjížďky budou mít stejné obsazení jako finále, jen se muselo bojovat o startovní pozice ve finálové jízdě. A bojovalo se opravdu tvrdě a krásně.

     Ihned po startu první rozjížďky se dostal jako obvykle do čela Roman Svoboda následován Karlem Lehmannem. Takže v týmu zavládla celkem spokojenost, protože to dávalo tušit jak asi dopadne finále. Ale to jsme ještě nevěděli co bude následovat. Protože při posledním kole první rozjížďky se z našeho motoru začaly ozývat nepěkné zvuky. Táta sice druhé místo udržel, ale už jsme vidělo všechno černě. Říkali jsme si že je po motoru a můžem vyrazit k domovu. A to by se i stalo, nebýt našeho mechanika Sváči a tátovi pozornosti. Zjistili jsme totiž, že jsou povoleny vahadla, a tak oprava nebyla zas až tak náročná. Takže vahadla se dotáhla, znovu se udělaly ventilové vůle a naše škodověnka mohla pokračovat v dalších bojích. (Jen by mě zajímalo co nás čeká za překvapení při dalších závodech L ).

     Takže táta bojoval srdnatě dál a rozjížďky vypadaly všechny skoro stejně. Start, Svoboda všem ujel a po cca prvním ujetém kole si i náš táta vybudoval na druhém místě celkem bezpečný náskok a tak se dojíždělo i do cíle. Jen do poslední rozjížďky startovaly pouze dva vozy. Náš táta, který tuto rozjížďku vyhrál a tím si zajistil druhou startovní pozici ve finále a Schamberger který nemohl dojet hůře než druhý.

     Takže do finále jsem startovali z krásného druhého místa. A táta se rozhodl nechat na trati veškerý svůj um i veškeré možnosti našeho auta. A opravdu bylo na co koukat. Sice ihned po startu se ujal vedení Roman, ale táta se snažil aby mu o tolik neujel a tak škodovku málem roztrhnul. Romanův náskok už se nezdál být až tak markantní a tak i on musel za svůj vůz celkem tahat a diváci v depu se velmi dobře bavili. Táta si na druhém místě vyjel brzy cca půlkulový náskok a tak ho ani nemusela mrzet jeho velká jezdecká chyba dvě kola před cílem, kdy svůj vůz v jedné ze zatáček přetočil a musel se poměrně složitě vracet zpět do správného směru a hlavně do správného tempa. Ale naštěstí ho nikdo nestihnul předjet a tak zůstal opět druhý. A Roman Svoboda opět první – sakra to se mi tak blbě píše J

     Jen pro pořádek, jako třetí dojel závodník Týml a čtvrtý do cíle dojel Schamberger.

     Takže závody byly celkem vydařené a chtěl bych tímto poděkovat pořadatelům za pěkně připravenou trať a celému týmu za skvěle odvedenou práci na autě. A samozřejmě všem fanouškům, kteří nás podporují. Děkujem a těšíme se na dalších závodech 24.6.2007

v Domažlicích nashledanou.